Mlhovina Orion a Běžící muž

Mlhoviny jsem fotil z balkonu v Praze a překvapilo mě, že i přes světelné znečištění a málo času, zachytím mlhoviny tak krásně.

Proč je to tak barevné?

Vyfotil jsem mlhovinu Orion (M42) společně s mlhovinou Běžící muž (Running Man, NGC 1977). Objekty jsou od nás vzdálené přibližně 1 350 světelných let.

Na snímku je krásně vidět kontrast mezi růžovým zářením vodíku v mlhovině Orion a modrým světlem odraženým na mezihvězdném prachu v mlhovině Běžící muž.

Mlhovina Orion je prostředním „bodem“ v Orionově meči. Za dobrých podmínek je vidět i pouhým okem. Jako rozptýlená mlhovina byla poprvé zaznamenána v roce 1610, jen rok po Galileově prvním použití dalekohledu, a Charles Messier ji pozoroval v roce 1769. Uvnitř leží mladá hvězdokupa Trapezium. Při podrobném zkoumání lze dvě z nich rozlišit na dvojhvězdy, takže dohromady uvidíte šest hvězd. Právě tyto horké mladé hvězdy mlhovinu rozsvěcují. Hvězdy v ní jsou většinou mladší než milion let, zatímco naše Slunce je staré miliardy let.

Mlhovina Běžící muž je ve skutečnosti trojice mlhovin, NGC 1973, NGC 1975 a NGC 1977, oddělených tmavými oblastmi. Leží zhruba půl stupně severně od mlhoviny Orion. Modře svítí díky odrazu světla mladých hvězd na prachu a mezi modrými oblaky prosvítají červené pásy vodíku. Tmavé pásy dohromady vytvářejí tvar připomínající běžící postavu, odtud název. Postava je vidět hlavně na fotografiích, vizuálně ji v dalekohledu rozpoznáte jen obtížně. Jasnější část mlhoviny objevil William Herschel v roce 1786. Je to oblíbený cíl astrofotografů, protože leží blízko mlhoviny Orion a v okolí je dost vodicích hvězd.